Chci žít lepší život...

28. srpna 2012 v 17:12 | Bambulka |  Autorka blogu
....ale nevím o co lepší

Poslední dobou mi příjde všechno nějak divný . . . Možná to je tím že za pár dní je škola,bože už zase mluvím o škole.. STOP!
Né nemusíte tenhle článek teda jestli se tomu dá tak vůbec říkat,číst..

Ale já to ze sebe prostě musím dostat není nikdo komu,bych se mohla svěřit,vyzpovídat se s toho..
Mám zmatek sama v sobě, nedokážu se soustředit. Černá a bílá, noc a den. Takový můj život byl, je a bude. Stejně jako mé myšlenky.

Je to jako,když se probudíte po těžké autonehodě a zmizí vám všechny vzpomínky,ale pak narazíte na nějakou písničku,věc prostě cokoli a všechno se vám to ukáže před očima a vás to tahá za srdce,ty vzpomínky,ať jsou dobrý nebo šptaný ..Nedá vám to spát a vy nad tím musíte stále přemýšlet. Říkáte si "Jak jsem to mohla udělat? Proč jsem byla dřív taková jaká jsem byla?" Čas nejde bohužel vrátit ani posunout dál jako to bylo v tom filmu Přes noc třicítkou.. Jí stačil jen nějakej kouzelnej prášek,možná by mohli něco takovýho vymyslet..




Nejradši bych odjela někam hodně daleko z tohodle města od těhle lidí mám jich už po krk,ty jejich lži,přetvářky už mě to unavuje.. Abych řekla pravdu tak tohle město NENÁVIDÍM a to doslova..

Chci na pár dní vypadnout do města,kde nikoho neznám a být chvilku sama se svýma myšlenkama a urovnati si ten chaos v mé hlavě.. Je to těžký se s něčím vyrovnat a smířit,když nemáte u sebe někoho kdo by vám řekl "Jsem tu s tebou ať se děje cokoliv. Nikdy tě neopustím.Záleží mi na tobě"

Vždycky jsem byla hodná holčička a nedělala jsem žádný problémy udělala jsem co mi naši řekli,ale asi jím to nestačilo .. Máma ze mě chtěla mít vždycky mojí sestru,chtěla abych byla dokonalá,ale já mám svoje chyby a ona se stím nemohla dlouho smířit.. Ještě před pár měsíci se na mě pořádně nemohla podívat,ale teď je všechno už jiný.. Mám jí nehorázně moc ráda a nechtěla bych už nikdy jinou mámu.. To ona mi dala život,jediný co mi nedala byl návod na to jak ho mám žít..

Poslední dobou mi hlavu lítají fakt příšerný myšlenky a všechny od sebe ohdáním.. Prý semnou už není taková sranda jako bývala dřív.. Jenže já jsem se změnila a oni neví že bolest mění lidi..Ve svém životě jsem už ztratila spoustu lidí a nechci ztratit další,jenže já už nemám na to sílu být pořád jen šťastná holčička.. Když už nevydržím mít tu masku šťěstí a jsem třeba ve škole zalezlá v lavici s hlavou na aktovce a nechci se s nikým bavit,přijdou holky a ptají se co mi je.. Neptají se protože by mi chtěly pomoct,ale ptají se,aby věděly.. Většinou,když jím to řeknu tak buď mlčí nebo řeknou něco ve stylu "Jo to bude v pohodě." Jenže co,když nebude?

Všichni kolem jsou tak šťastní a užívají si život,zatím co já jsem zalezlá doma a vylévam si srdce do tohodle článku.. Celý dny čumím do obrazovky a nebo koukam na nějaký film,který vůbec nevnímám... Od rána si čtu knížku a pak sednu za PC a koukam do blba.. Možná si říkáte proč nejdu ven.. Áno já bych šla ven,ale prostě se mi poslední dobou nechce nic dělat.. To radši budu zalezlá doma a nebudu se někomu cpát do ....

Jooo jiná věc by byla,kdyby se někdo stavil a řekl "Jo hele nechceš zajít ven?" Takhle to bylo pokaždý,když jsem se ptala holek jestli půjdou ven.. Jasně vždycky řekly Ano,ale někdy by se mohly zeptat i ony :) ..

Celý léto jsem chtěla být s jednou osobou,jenže nebyla.. Byla jsem s rodiči v Italii pak párkrat venku s kámoškou na kole a pak jsme s holkama až do večera chodily na "naše" hřiště.. A dělaly jsme kraviny a prostě to co vždycky,když jsme my tři pohromadě.. Jenže pak jsem odjela do Švýcarska a když jsem se vrátila všichni byly jako vyměnení.. Nevím co se tu za těch pár dní stalo..

Chci prostě s tohodle města pryč!! Máma by se taky chtěla odstěhovat,ale kousek od našeho města.. Ale já chci někam hodně daleko od tohodle města.. Jak se říká je to pr**l světa... Jo chápu možná se to tím nevyřeší a možná taky jo.. Co když najdu někoho,kdo by mi rozuměl a dokázal mi pomoct.. Nebyl by jako ti lidi kolem mě.. Jen samá převtářka a nic jinýho...

Chci být zase ta malá holčička,kterou nic netrápí a brečí jen,když má odřená kolena,né zlomené srdce!
Ani nevím jestli tenhle článek vůbec zveřejním,možná ho vymažu možná né.. Kdyby se náhodou ukázal na blogu,tak radši nekomentovat a nečíst.. :)

P.S. Jestli jste došli,až jsem tak vás obdivuju,že jste vydrželi číst ty kecy.. Jen jsem chtěla říct,že během záři na blogu budou nový rubriky a pár změn.. Už tu nebudou články typu "deníček".. Pac a Pusu Bambulka♥:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 miss VeЯůů~ miss VeЯůů~ | Web | 28. srpna 2012 v 18:30 | Reagovat

Jojo,to já chvíli taky :D.

2 Alia Alia | Web | 29. srpna 2012 v 0:07 | Reagovat

Ono je život vážně nanic. Taky jsem měla dost... no, zajímavé léto, bez jedné osůbky bych ho snad ani nepřežila.
Znám tu situaci, když se na chvilku otočím a hned se vše změní. Vtipné je, že já jsem byla otočená skoro půl roku a zatím se stihlo stihlo nejen změnit, ale i ztratit.

A jinak, jednou to bude v pohodě, jistě. Asi to zní strašně klišoidně, ale nesmíš se vzdávat. To je snad jediná rada, která mě osobně pomohla, a to mi jich házeli celé kupy denně třikrát, ráno, večer a i na oběd.

3 Terless Terless | E-mail | Web | 29. srpna 2012 v 11:59 | Reagovat

jsme na tom trochu podobně s těma myšlenkama a vzpomínkama... svoje město ale miluju a jsem ráda, že jsem se přestěhovala na druhou stranu a nejsou tu ty lidi, jako byli tam, stačí, že je mám ve škole... (to místo je pro mě noční můrou!) na druhou stranu bych taky nejradši vypadla někam pryč, kde to bude jiný, prostě nesnášim stereotyp...

díky za komentář :)
s tou slohovkou by mě to teda fakt naštvalo... doufám, že jsi pak něco napsala, za co jsi dostala dobrou známku?

4 Carmen Carmen | Web | 29. srpna 2012 v 17:55 | Reagovat

Moc hezký blog. :-)

5 hannah-montana-twilight hannah-montana-twilight | Web | 29. srpna 2012 v 18:31 | Reagovat

no tak jask se cítíš ty se cítím já asi už dva roky..

Jinak taky si přju být tou malou holčičkou nebo aby mi alespoň bylo zase 17. tehdy by jsem si ani nedokázala představit o jak moc se můj život dokáže změnit za 4 roky...

6 ~ channina ~ channina | Web | 30. srpna 2012 v 9:02 | Reagovat

Tiež mám v sebe občas zmätok . Naštastie ja, mám úžasné kamošky . ;)

7 Benny Benny | Web | 30. srpna 2012 v 15:13 | Reagovat

Jak jsi napsala "všichni si užívají, zatímco já sedím doma a čumím do obrazovky ..." jsem na tom úplně stejně. Jsem samotař, ale občas bych chtěla zajít ven, pokecat .. Ale nemám s kým.

8 Shine Shine | Web | 31. srpna 2012 v 13:44 | Reagovat

Takovýhle chvíle mám pořád.... :-(

9 Lenny_Po Lenny_Po | Web | 31. srpna 2012 v 17:53 | Reagovat

Takovýhle chvíle mám teď pořád :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama