Deset dní - Den čtvrtý

19. srpna 2012 v 19:36 | Bambulka |  10 dní s autorkou
✓ Den první - Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.
✓ Den druhý - Devět faktů o tobě.
✓ Den třetí - Osm způsobů, jak si získat tvé srdce.
✓ Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterýma často přemýšlíš.
Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělal.
Den šestý - Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoli pořadí).
Den sedmý - Čtyři věci, co tě dokážou znechutit.
Den osmý - Tři věci, které tě vzrušují.
Den devátý - Dva obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.
Den desátý - Jedna zpověď.



Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterýma často přemýšlíš.

1.
Škola a moje budoucnost
Tohle trápí asi každého puberťáka co si má v 15-ti vybrat nějakou střední školu. Je celkem těžký si vybrat něco co by vás v budoucnu bavilo a taky uživilo. Sestra mi pořád do hlavy cpe abych se dala na doktorku jenže nechci být dalších 6let zavřená na škole a sedět jen v knížkách... Chtěla bych dělat něco se zvířaty.. V Jihlavě jednu chvilku měli otevřený obor chov exotických zvířat a bylo to něco jako pomocník v zoo nebo tak něco.. Prostě by ste byly v zoo jenže teď to tam už nemají. Ten obor by mě strašně bavil i když je to s maturitou,ale bavilo by mě to víc než dost. :) Jen vím jistě,že chci jít na učňák možná to zní blbě,ale mám prostě strachy z matiky.. Dřív jsem jí měla ráda měla jsem dobrý známky,ale jak jsme dostali na matiku učitele tak mi jí uplně znechutil on de sám o sobě strach i s toho učitele,ale o tom někdy jindy.. :)

2.
Chybí mi Tvoje přítomnost
Nevím jestli si tohle budeš někdy číst,mohla jsem to napsat hned do 1.dne,ale nějak mě to nenapadlo. Víš chybí mi ty dovolený,kdy jsme spolu dělaly kraviny a prostě všechno.. Pamatuješ jak jsme byly asi před 4rokama na dovči a tam šel ten borec co pracoval u těch lodiček,jen v kraťasích a venku byla zima jak v pytli? Smály jsme se mu a měly ho za blázna. :D Taky si vzpomínám na to jak jsme hrály pink pong a dělaly takový kraviny že nám ten míček spadl na střechu. Pak tam přišli ti dva kluci jestli nebudeme hrát s něma a my že radši né.. Oni neměli pálky tak hráli s botama,ale pak jsme jím půjčily pálky.. Ještě do teĎ si pamatuju jak nás pak můj tatka trapnil :D .. Chybí mi ty dovolený,dny u vás doma,kraviny u vás v bazéně a cesty přes kopřivy na pláž,chybí mi to ani nevíš jak mooc.. Jen chci říct,že mě mrzí že s prominutním je v naší rodině jeden debil,který nám všem pokazil vztahy... Byla a jsi pro mě ta nejlepší sestřenka,kterou mi mohli dát!! I když se spolu víc jak dva roky nebavíme tak i přes to tě mám moc ráda,doufám že jednou příjde ten den a my budeme zase spolu.. Broučku mám tě ráda!!

3.
A co příjde potom?
Hrozně mě zajmá co příjde po smrti.. Jestli je fakt nebe a peklo nebo jesli je něco mezi zemí a nebem.. Jednou mi někdo řek,že když umřou tvý blízcí přátele a umřou,tak se z nich stane hvězda a oni tě pozorují z nebe a hlídají tě na každém tvém boku. Musím říct,že tomuhle ještě pořád věřim. :)


4.
Jaký by to bylo,kdybych byla jiná.
Áno hodněkrát jsem nad tímhle přemýšlela a hodně by mě to zajmalo. Vždycky jsem chtěla mít velkou partu lidí a někam patřit,protože já vždycky byla šedá myška zalezlá v koutě.. Vlastně jsem jednou takovou partu měla bylo nás myslím,že 7 holek.. Byla to pátá třída,ale pak se to nějak rozpadlo. Chtěla bych být jeden den opakem má osoby a vyzkoušet si jen na jeden den jaký to je být prostě jiná než jsem.

5.
Jaká je dovolena bez rodičů.
Hodněkrát jsem už chtěla jet někam pryč bez rodičů. Teda nepočítám tábory.. Ale prostě odjed někam z města jen s přáteli a hlavně bez rodičů někam pod stan..

6.
Mít prarodiče.
Možná vás tohle zaskočilo,ale hodkněkrát jsem přemýšlela jaké to je,když vás babičky rozmazlují a krmí k prasknutí.. Mě vždycky babička kupovala takový ty banány v čokoládě.. Chybí mi babička,která by mě rozmazlovala a krmila a prostě všechno to co mají naši prarodiče dělat.. Babičky s dědou odešli z tohodle světa tak brzo,že jsem je nemohla ani pořádně poznat... Nikdy jsem tomu moc nevěřila a věřila jsem tomu,že jen odjeli někam pryč a jednou se vrátí,vlastně tomu věřím do dnes.. Přišlo to tak strašně rychle,že ještě pořád se s toho nemůžu dostat..

7.
Mají mě vůbec rádi?
Když jsem byla malá měla jsem pocit,že tohle nejsou ani moje rodiče a byla jsem radši u babičky s dědou. Pořád jsem si říkala,že mě adoptovali.. Dokonce mi říkala sestra,že mě vlastní otec ani nechtěl chovat a vozit v kočárku.. Docela mě to zarazilo a když nad tím tak přemýšlím tak mi nedal nikdy k narozeninám co si pamatuju ani žádnej dárek ani nějakou maličkost jako je třeba lízátko nebo tak něco.. Nikdy mi nechtěl nic koupit.. Vlastně mě celý život živila jen má máma.. I když tu nebyla semnou,když mi bylo nejhůř,vždycky při mě stála jen sestra a ona mi pokaždý poradila a pomohla mi se přenést přes tu velkou jizvu na mém srdci.. Ale prořá je tu ta otázka mají mě vůbec rádi? Vím,že máma se smířila stím,že ze mě nebude paní dokonalá,ale otec? Ten se na mě nemůže ani podívat.. Mám v hlavě prostě velkej zmatek..


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Christeena Christeena | Web | 20. srpna 2012 v 2:05 | Reagovat

Teda.. přemejšlíme o podobných věcech, ale je fakt, že já o babičce moc ne.. protože mi neumřela, je mi to líto. Jo, i já mám otce na nic, maminka je maminka..

2 Valiente Valiente | Web | 20. srpna 2012 v 13:26 | Reagovat

Aloha :)

Tvoj blog ma veľmi zaujal výzorovo ale obsahovo veľmi nie. Preto ťa do AFFS neberiem. Možno nabudúce. ;)

Stay strong!

3 Benny Benny | Web | 20. srpna 2012 v 13:49 | Reagovat

Taky jsem posera, noo. :-D

4 Nat Nat | Web | 20. srpna 2012 v 13:54 | Reagovat

Máš pěkný blog :).

5 Vendy Vendy | Web | 20. srpna 2012 v 21:40 | Reagovat

Tohle byly zajímavý myšlenky, co se ti líbí a co tě trápí. Na babičku máš aspoň pár pěkných vzpomínek, já měla babičky obě dvě, ale nepoznala jsem ani jednoho dědečka, oba umřeli dřív, než jsem se narodila.
Taky máš ségru, která tě zřejmě podrží, to je dobré, nebývá to tak všude. S tátou a mámou je to zřejmě horší, ale možná se to časem zlepší. Možná mají na tebe nároky, které nemůžeš splnit a oni jsou z toho zklamaní a nemůžou ti to odpustit - ale, zlatíčko, to je jejich problém, ty si budeš jednou svůj život žít sama a po svém, možná něco přebereš od rodičů, ale budš si věci dělat svým způsobem a oni se s tím budou muset vyrovnat. Ale to je ještě daleko, zatím máš před sebou školu, v patnácti se rozhodovat, není lehké, to věřím, ale určitě něco vybereš. Držím palce. :-)

6 Houp Houp | Web | 23. srpna 2012 v 13:13 | Reagovat

Mám to podobné jako ty. Snad jediné nad čím tolik nepřemýšlím je ta dovolená bez rodičů. :-D Pravda, že s kamarádkami jsme nad tím v poslední době také přemýšleli, ale ne tolik jako přemýšlím nad ostatními věcmi. Ten poslední bod mě mrzí... nemůžu říct, že to znám. Vlastně nemám vůbec tušení, jaké to je, a mrzí mě že to zažíváš. Ale třeba právě tohle je ta věc, která ti změní život a jednou budeš mít úspěch někde jinde. Třeba se svou vlastní rodinou. Potká tě štěstí a budeš šťastná ;) Jen to chce odvahu žít a vyrovnat se se vším a pokaždé vstát. Držím ti palce

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama