Červenec 2014

Užívej dokud můžeš

30. července 2014 v 12:48 | Bambulka |  Autorka blogu
Zdravím,

Na blogu teď bylo zase chvíli ticho.. Omlouvám se, ale doma mi nejde moc počítač, takže píšu na mobilu.
Abych řekla pravdu letošní prázdniny si hodně užívám. První týden jsem teda seděla většinou doma a nebo občas zašla ven. Rostl mi totiž zub takže jsem neměla moc náladu a teď jsem ráda, když aspon na 10minut jsem doma. :D
Jinak mám pro vás nachystaný článek, ale bohužel na mobilu se to píše blbě, takže hned jak se dostanu na počítač tak něci sepíši.
Užívejte si prázdniny a mějte se krásně!
Vaše Bambulka.

Nejoblíbenější místo

16. července 2014 v 13:14 | Bambulka |  Články
Jak napovídá nadpis dnešní článek bude o mém nejoblíbenějším místem..


Jako malá jsem jezdila s našima do kempu, který se nachází v Chlumu u Třeboně. Jezdívala jsem tam hrozně ráda, milovala
jsem to tam. Jezdili jsme tam vždycky s tetou, strejdou, sestřenkama a bratránkem. Bylo to parádní. Pro mě tohle bylo to nejlepší děství. (než jaký mají dnešní děcka. Najdou se i jedinci, kteří tohle ani nezažili a radši budou sedet jen doma na zadku koukat do počítače, chatovat a "fejsu", kouřit, chlastat a kdoví co ještě.)



Za tu dobu, když jsem tam jezdívala jsem se seznámila s "plavčíkem" a dalšíma lidma. Více v předchozím článku.
Tam jsem opravdu prožila to pravé dětství a jsem za to opravdu moc ráda! Hodně mi to chybí a jednou se tam chci zase podívat. To místo jsem brala jako svůj druhý domov a celý rok jsem se těšila až zase pojedeme na Chlum.


A druhé moje oblíbené místo je moje postel!. Miluju jí! Mám to tam hrozně útulné a když chci být sama zatáhnu jen závěsy, sluchátka do uší a mám svůj vlastní svět. U postele mám na nástěnce fotky, které něco pro mě znamenají. Mám tam například babičky s dědou, kteří nejsou bohužel s námi, ale v mém srdci jsou pořád a to, že je pokaždé, když se ráno probudím vidím před sebou tak mám pocit jako by nikdy neodešli a to mě hřeje u srdíčka. Pak tam mám jednu fotku z deváte třídy a i když je to jen taková momentka, tak pro mě znamená hrozně moc, protože na té fotce jsem upřímně šťastný člověk a když se na ní podívám, vím, že jednou bude zase tak dobře jako, když ta fotka byla pořízena a to mi dává sílu žít a bojovat.
To je ona.

Co napsat jako první...

10. července 2014 v 14:20 | Bambulka |  Články
Jen tak sedím za počítačem a přemýšlím o čem bych vlastně mohla napsat článek, vím a příznávám, že blog posledních pár týdnů nebyl moc aktivní, ale teď jsem již zpátky a doufám, že přes prázdniny to nějak vylepším a články tu budou. Chystám i pár recenzíí na filmy. S vyplazeným jazykem


Mám na vás náštěvníky takovou otázku.
***Když píštete článek na blog, napíšete prvně nadpis a pak článek, nebo prvně článek a pak nadpis?

Zajímavá otázka, že? :D Já abych řekla pravdu tak to dělám podle toho jestli předem vím o čem článek bude tak nadpis napíši hned a nebo až něco vyplodím tak vymyslím i nadpis, ale musím říct, že vymyslet dobrý nadpis pro článek je někdy fakt perlička. Smějící se

Krásný den.

Kolik vlastně máme svého já?

7. července 2014 v 15:08 | Bambulka |  Články
Když tak přemýšlím o lidech a o věcech kolem nás napadá mě jedna věc. Kolik vlastně máme osobností? Kolik máme svého já? Myslím si, že každý z nás má nějaké ty svoje dvě povahy. Jednu dává na jevo ve svém každodenním životě a tu druhou jen někdy, když se nám něco nelíbí, když nám někdo ublíží, zraní a nebo nás naštve.
Může se stát, že člověk v sobě to své druhé já dusí a nechce ho pustit ven a dát na jevo, že v něm vlastně nějaké to druhé já je, ale když se mu stane něco zlého nebo mu někdo ublíží natolik, až mu zlomí srdce, tak se do sebe uzavře a výjde z něj to druhé já. Ať je to zlé či špatné najednou se z něj stane úplně jiný člověk. A přátele kolem něj ho nepoznávají a občas si táží otázku zda je to vůbec on či ona, ktehého/kterou jsem znal. Ta osoba si to ani neuvědomuje, že se z ní/jeho stal/a přes noc úplně jiný člověk, jen okolí to vnímá jinak a pocituje určité věci, změnu.
Kdybych to měla vzít podle sebe. Jsem milá, přátelská, milující duše, ale když mě někdo zklame nebo zraní nedokážu se udržet a jsem na toho člověka nepříjemná, protože mi hodně ublížil a někdy si to ani vlastně neuvědomuji a plácu ze vzteku nějakou blbost a pak toho hodně lituji a ve vnitř mě něco hrozně žere a nemůžu s tím nic dělat. Taky se mi občas stává, že když nemám náladu nebo jsem unavená či mě něco trápí tak se uzavřu do sebe a jsem občas i protivná a nemám potřebu s někým mluvit. chci být sama bez otázek typu "co ti je?, co se ti stalo?, Můžu ti nějak pomoc?". Ale na druhou stranu, když mám náladu a dobře se vyspím jsem hrozně ukecaná a někdy se nedokážu ani zastavit a pořád jen melu, melu a melu. :D

Život v zahraničí? Ano či Ne?

4. července 2014 v 14:01 | Bambulka |  KOŠ - to co se jinam nevešlo
Někdy minulý rok jsem založila anketu "Chtěli by jste žít někde v zahraničí?" a možná je už na čase odhalit výsledky.
Dříve než se podíváme na výsledky, tak bych vám k tomu chtěla říct i svůj názor.
Ano, já bych chtěla žít v zahraničí a nebo si ten život tam aspoň vyzkoušet jaké to je. Jestli je život v cizině jiný než tady. Ráda bych poznala jejich památky, zvyky, tradice prostě vše co k tomu patří a hlavně by mě zajímalo jací tam jsou lidé. Jestli je to stejné jako tady či jinak. Horší či lepší. Jednou, když jsem byla ve Švýcarsku na náštěvě tak mě překvapilo, že lidé si nechají v klidu otevřené okýnko u auta a občas tam najdete i klíče. Zeptala jsem se tedy bratra jestli se o své věci nebojí a on, že to je tady normální. NEKRADE se tam. Např. tohle bych o Česku nikdy říct nemohla. Bála bych se tu mít to okno u auta i trošičku pootevřené, protože tady člověk nikdy neví. A tohle mi třeba na Česku hodně vadí a to nemluvím jen o těch autech, ale všeobecně. No není tomu tak?
Chtěla bych vědět i váš názor jak tohle vidíte vy? :)
A kam bych se chtěla vlastně přestěhovat? ( Tedy nevím jestli se tomu dá zrovna říkat přestěhování. :D )
Italie, Anglie, Kalifornie. Ale kdybych opravdu se měla přestěhovat jinam tak by to byla asi Italie..