Články

What is in my handbag? / Co je v mé kabelce?

2. prosince 2015 v 15:43 | Bambulka
Zdravíčko,
dnes jsem si pro vás připravila článek o tom co nosím v mé kabelce. Kabelku mám pořád u sebe, když někam jdu a bez ní bych se neobešla.Dnes se s vámi tedy podělím o to co v ní nejčastěji nosím. Usmívající se

Vnitřní klid

23. října 2015 v 13:31 | Bambulka


Každý člověk by se měl v životě naučit pár zásadních věcí.


Každý z nás by měl umět rozdávat štěstí a lásku kolem sebe. Měl by se naučit hodit špatné věci za hlavu a jít dál, protože takové věci stejně nezmění ani neovlivní. Zároveň by se každý člověk měl naučit odpouštet lidem, kteří udělali nějakou chybu. (chybama se učí a odpouštět je lidské) Ignorovat ty, kteří v našem životě nemají žádný význam a nechat odejít z našeho života ty, kteří nám nepatří. (Raději budu mít 1 nejlepšího přítele než 100 falešných)

Člověk by se měl naučit mnoho věcí, ale chvíli trvá než je pochopí, než pochopí co je správné a co ne. Vždycky příjde ten moment a my ucítíme tu úlevu a pocit pohody a stěstí.

Je hodně důležité, aby každý byl sám se sebou spokojený a věřil si. Snažil se odreagovat od všech špatných věci a starostí a najít si tu svojí vnitřní pohodu a klid a poté vše půjde dobře a vám se uleví. Měli by jsme si jít za svými sny i přes všechny ty překážky, dát si nějakou motivaci či cíl a jít si za tím. Rozhodovat se podle sebe a nenechat se ovlivňovat okolím. (Třeba, když vám někdo pomluví svetr. Nenechat se tím odradit ba naopak nosit ho více, protože VY se v tom cítite dobře a nosíte ho VY ne ONI!)
Každý člověk by měl být sám sebou.


Krásný a usměvavý den.
Bambulka♥

Krásy kolem nás

17. října 2015 v 17:41 | Bambulka

Podzim, patří mezi mé druhé nejoblíbenější roční období hned po létě. Miluju podzim! Miluju tu atmosféru. Jste obklopeni barevným listím, když jdete se svojí drahou polovičkou na procházku. Všude kolem vás ta vůně "podzimu". Slunce se prodírá mezi stromi a všechno je najednou perfektní a nic vám nechybí.
Miluju, svetry takže jsem ráda, že už konečně můžu vytáhnout moje "chlupáče" a vzít si je. Miluju tu krásnou atmosféru, když si můžete zapálit svíčku a popíjet oblíbený čaj a koukat z okna jak padá listí a při tom číst oblíbenou knížku.

Podzim mi naopak dokáže dodat i energií. Při procházce přírodou obklopeni tou krásou kolem sebe a najednou z vás opadne všechen stres a vyčistíte si hlavu. Mám radost i s maličkostí. Třeba když vidím jak děti pouští draka a jak málo jím stačí k tomu, aby byly šťastní. A toto mě hřeje u srdce, když vím, že přátelé a lidé kolem mě jsou šťastní, pak jsem šťastná i já.

Jaký by byl můj život bez internetu

9. července 2015 v 13:41 | Bambulka
Kdybych neměla internet tak by byl můj život úplně jiný než je doteď.
Nad tím jaký by byl můj život bez internetu je dobré se zamyslet.

Věci, které bych dělala, kdybych neměla přístup k internetu:

1. Knížky - začala bych zase číst knížky, protože mě to opravdu baví a miluju to, když se můžete ponořit do nějakého příběhu a vypadnout z reality a být chvíli jinde. Někdy bych u toho vydržela i věčnost.

2. Procházky - hodně bych s mým přítelem a našim pejskem (kterého ještě nemáme) chodila na dlouhé procházky, které taky miluju. Hlavně, když jdete do přírody, kde je krásný čerství vzduch.

3. Běh - asi bych se konečně dokopala k tomu abych začala běhat a cvičit.

4. Psaní - možná bych konečně po 3 letech dokončila svojí rozepsanou knížku na kterou teď nebyl moc čas.

MY nakupujeme ONI umírají.

27. února 2015 v 12:32 | Bambulka
Dobré odpoledne přeji,

Dnes bych se s vámi chtěla podělit o jednu mojí "zkušenost". Týká se to palmového oleje. Někteří už možná tuší někteří možná ne. Vše to začalo po přečtení tohoto letáčků. (Klik pro větší zobrazení)

Do nedávna jsem neměla ani tušení, že se něco takového děje a až tento letáček a pár článků na internetu mi otevřeli oči. Už jen kvůli tomu, že zvířata miluji a doslova mi trhá srdce to, že takto trpí a umírají. A není to jen jedno zvíře, ale ročně umírá až 5 000 orangutanů kvůli olejovým plantážím. Chtěla bych nějak pomoct tak jsem se rozhodla, že napíši tento článek a tímto to pošlu dál.

Informace jsem čerpala s letáčku, který máte výš a z internetových stránek, které najdete na konci tohoto článků.

Nechci se tu nějak rozepisovat, ale ráda bych pro to něco udělala a tak to posílám dál do světa a byla bych ráda (ne jen já), kdyby jste toto sdíleli se svými přáteli či na internetu (facebooku, blog.cz, atd.) Určitě to pomůže.



Jaký je dnešní svět?

16. února 2015 v 14:49 | Bambulka
Vím, že nikoho asi nebaví číst zdlouhavé články, ale chtěla bych se s vámi dnes podělit o to jak vidím dnešní svět já. Aneb jak vidím dnešní "mláděž".


Začneme od těch nejmenších

Úplná miminka se podle mě mají asi ze všech nejlíp. Nemusí nic řešit, milující rodiče se o ně starají přebalují je, oblíkají a krmí a pak spokojeně spí v postýlce nebo v kočárku a nic jím prostě nechybí.

Pak jsou tu už trošku starší "miminka"

Nejdříve asi začnu tím jak to bylo, když jsem byla malá já. Jako malá jsem měla milující rodiče, skvělou sestru, která se o mě občas starala a otravného bráchu. Vyrůstala jsem ve městě a na víkendy či prázdniny jsem jezdívala za babičkou na vesnici. Když jsem začala chodit do školy, tak jsem si každý den chodila hrát s ostatními na písek, či jen tak na hřiště. Nic mi nechybělo. Svůj první mobil jsem měla až v páté třídě a na počítač jsem mohla chodit jen, když mi to bylo dovoleno. Když mi něco rodiče zakázali pochopila jsem, že to nesmím dělat a nedělala jsem to. Byla jsem bezproblémové dítě i když jsem doma občas zlobila, ale kdo né, když byl malý? :D

Cesta do budoucnosti | část první

8. února 2015 v 14:51 | Bambulka
Dobré odpoledne přeji,

Už mě to učení a všechno kolem školy přestává bavit. Letos se toho na nás navalilo nějak moc. Chtělo by to už konečně nějaké delší volno než jen tento týden. No, ale teď k věci. Říkala jsem si, že bych mohla dnes napsat nějaký článek a dlouho jsem zírala na bílou prázdnou plochu a nic mě nenapadlo, ale pak jsem si vzpomněla na svojí "knihu přání" a řekla si, že bych se s vámi mohla o pár věcí podělit. V dnešním článku bych vám chtěla říct kam bych se chtěla podívat, ať je to za měsíc nebo za rok a nebo klidně za 10let, ale jednou se tam podívat prostě chci! :-)

Co je nejdůležitější v životě?

25. listopadu 2014 v 17:56 | Bambulka

Nejlepší přítel je zkrátka to nejdůležitější v životě. Je to osoba, která vás podrží, která stojí na vaší straně i když ví, že nemáte zrovna pravdu, která je tady pro vás ve dne i v noci, můžete jí zavolat třeba ve tři ráno a ona vás vyslechne a klidně se i sebere a přijede, jen aby vás objala a řekla že všechno bude dobré. Je to krásný pocit, když zjistíte že mezi všemi co vám tvrdí jak moc jim na vás záleží a jak vás milujou je ten jeden, který to ani nemusí milionkrát vyslovit a vy to víte díky jeho činům. Víte že by za vás klidně i dýchal!

Láska je jako vítr.

7. září 2014 v 19:09 | Bambulka
Znáte to.

Ztratíte osobu na které vám hodně záleželo chvíli vás to trápí tak doma sedíte s čokoládou v ruce a řeknete si, že už nemáte sílu na další takový "vztah" plný bolesti a trápení. Tak se uzavřete a nechcete povolit. Držíte pevně zaťaté zuby, jste silní a bojujete proti celému světu sami.

Jenže pak.

V době kdy jste to vůbec nečekali tak jako mávnutím kouzelného proutku poznáte někoho nového. Ze začátku to je jen takové to oťukování a poznávání se, ale pak se ve vás něco zlomí a vy máte najednou pocit, že je to on koho jste po celou tu dobu hledali.

Vstoupí vám do života někdo nový.
Každá z nás si určitě jako malá přála mít nějakého toho svého prince na bílém koni a měla seznam všech detailů jak by měl vypadat, jaký by měl být atd. a vy si v té době uvědomíte, že on je jako vytržený z toho vašeho deníčků a odpovídá všem vaším přáním. Je to vlastně takový zázrak, že po tak dlouhé době hledání toho pravého jste ho už konečně našla a může být jen váš. Může vás dělat po tak hrozně dlouhé době tak neuvěřitelně šťastnou, že víc to už ani nejde a ten krásný hřejiví pocit u srdce, že je tu konečně člověk, kterému na vás opravdu záleží je k nezaplacení.

Bolest vystřídala láska..

Jako, když sfouknete svíčku tak všechna ta bolest, trápení, strach a samota je najednou pryč. A všechny tyto pocity vystřídala radost, štěstí, smích, pocit bezpečí, láska a hlavně chuť do života! Protože díky té osobě se zase cítíte být sami sebou a to vás naplňuje a dělá vás to tím kým ve skutečnosti jste.

Takového člověka nenechávejte jen tak odejít.

**Když miluješ neodejdeš.
***Když miluješ nepodvedeš.

Nejoblíbenější místo

16. července 2014 v 13:14 | Bambulka
Jak napovídá nadpis dnešní článek bude o mém nejoblíbenějším místem..


Jako malá jsem jezdila s našima do kempu, který se nachází v Chlumu u Třeboně. Jezdívala jsem tam hrozně ráda, milovala
jsem to tam. Jezdili jsme tam vždycky s tetou, strejdou, sestřenkama a bratránkem. Bylo to parádní. Pro mě tohle bylo to nejlepší děství. (než jaký mají dnešní děcka. Najdou se i jedinci, kteří tohle ani nezažili a radši budou sedet jen doma na zadku koukat do počítače, chatovat a "fejsu", kouřit, chlastat a kdoví co ještě.)



Za tu dobu, když jsem tam jezdívala jsem se seznámila s "plavčíkem" a dalšíma lidma. Více v předchozím článku.
Tam jsem opravdu prožila to pravé dětství a jsem za to opravdu moc ráda! Hodně mi to chybí a jednou se tam chci zase podívat. To místo jsem brala jako svůj druhý domov a celý rok jsem se těšila až zase pojedeme na Chlum.


A druhé moje oblíbené místo je moje postel!. Miluju jí! Mám to tam hrozně útulné a když chci být sama zatáhnu jen závěsy, sluchátka do uší a mám svůj vlastní svět. U postele mám na nástěnce fotky, které něco pro mě znamenají. Mám tam například babičky s dědou, kteří nejsou bohužel s námi, ale v mém srdci jsou pořád a to, že je pokaždé, když se ráno probudím vidím před sebou tak mám pocit jako by nikdy neodešli a to mě hřeje u srdíčka. Pak tam mám jednu fotku z deváte třídy a i když je to jen taková momentka, tak pro mě znamená hrozně moc, protože na té fotce jsem upřímně šťastný člověk a když se na ní podívám, vím, že jednou bude zase tak dobře jako, když ta fotka byla pořízena a to mi dává sílu žít a bojovat.
To je ona.
 
 

Reklama